Slovník pojmů

Krycí deska spočívající na hlavici sloupu.

Stříška (často látková či dřevěná) nad trůnem, kazatelnou či obrazem. V gotické architektuře se pojem baldachýn užívá pro kamennou stříšku nad sochou.

Charakteristický typ mramoru z italské oblasti Carrara v Toskánsku, který se vyznačuje bílou barvou a vyváženým rozmístěním žilek.

Ve vědě rozptyl, disperzant – slangově disperze; odborně změkčovadlo nebo plastifikátor, superplastifikátor.

Mezinárodní federace pro kulturní dědictví, která vznikla v roce 1963. Federace společně s Evropskou unií každoročně udílí Europa Nostra Awards – cenu za nejlepší postupy v oblasti památkové péče. Získala ji též společnost GEMA ART GROUP, a. s., a to v roce 2002 za příkladné restaurování areálu Valdštejnského paláce v Praze.

Restaurátorská pomůcka, jíž se během prací měří stupeň nasákavosti hornin, omítek apod.

Základní dokument židovského náboženství, jedná se celkem o pět knih. Hebrejské slovo „tóra“ znamená „zákon“.

Krycí deska spočívající na hlavici sloupu.

Druh polodrahokamu, který se užívá k leštění ploch pokrytých plátkovým zlatem. Speciálně upraveným lešticím achátem restaurátoři docílí vysokého lesku zlaté plochy.

Akantový list, stylizované ornamentální zobrazení.

Též úběl; měkký průsvitný kámen, typ sádrovce.

Křížová chodba čtvercového půdorysu v klášterech či kostelech, která obíhá kolem rajského dvora.

Též sklepní světlík; prostor před okenním otvorem podzemní místnosti pod úrovní terénu. Zajišťuje osvětlení podzemního podlaží i jeho větrání.

Ochranná vrstva na omítce, která zabraňuje poškození v místě sprejerského nástřiku.

Prostor kněžiště v raně křesťanské a románské architektuře. Pojem byl převzat z antiky. Jedná se o výklenek oválného půdorysu, kde se nacházel hlavní oltář. Od 5. století se apsidy stavěly východním směrem (byly tedy tzv. orientované).

Plošný dekorativní prvek složený z rostlinných motivů. První arabesky jsou známy již z dob starověkého Řecka.

(Gotická) archa je pojem odvozený z latinského „arca“, tedy skříň či schránka. Jedná se o gotický skříňový oltář s křídly.

Též násloupí, řecky „epistylion“ či „epistylos“; v antické a odvozené architektuře spodní část vodorovného kladí, která přímo dosedá na hlavice sloupů nebo pilířů.

Plastické orámování oblouku arkády či podloubí.

(Slepé) arkády, ze slova „arcus“, tedy oblouk. V architektuře se jedná o typ oblouku spojující dva sloupy či pilíře, mezi nimiž se nachází volně průchozí prostor. Arkády jsou časté u staveb, jako jsou sala terrena, akvadukty, lodžie, zdi kostela dělící hlavní a boční lodi apod. Častým typem je taktéž slepá arkáda (arkatura) – dekorativní architektonický prvek, který stěnu neotvírá, ale pouze zdobí uzavřené zdivo. Arkatura se uplatňovala od antiky až po historizující slohy 19. století.

Výstupek vyčnívající z průčelí budovy nebo jejího nároží, posazený na nosnících vystupujících ze zdiva nebo na trámech stropu nad přízemím

Zpevnění určité části stavby – nároží či opěrných pilířů. Armatury se užívalo zvláště v období gotiky. Později se armatura napodobovala bosáží či sgrafitem jako forma dekorace.

Přidání ocelových tyčí do betonové směsi – vyztužení.

Zdobná svatá schránka na Tóru v synagoze. Nachází se na vyvýšeném místě u stěny orientované směrem k Jeruzalému.

Umělecký styl 20. a 30. let 20. století, který vznikl ve Francii. Zahrnuje užitý design, architekturu i malířství. Vychází z několika předešlých stylů, zejména však z kubismu a secese. Od secese přebírá zejména dekorativní ornamentálnost, která je však zbavena secesní křivolakosti. Příkladem art deco architektury v českých zemích je hotel Alcron v Praze.

Pravoúhlý prostor ve střední části domu. V podstatě jde o architektonizovaný, částečně zastřešený dvůr.

Též atika; zeď nad hlavní římsou. Výška dosahuje maximálně jedné třetiny z celkové výšky stavby. Attika tak kryje pohled na střechu a zároveň plní zdobnou funkci. Bývá zakončená sochami, cimbuřím, stříškou, obloučky, balustrádou a dalšími dekorativními prvky. Většinou není opatřena okny. Tento prvek se nejčastěji používal v antice, renesanci, baroku, klasicismu a empíru.

Stříška (často látková či dřevěná) nad trůnem, kazatelnou či obrazem. V gotické architektuře se pojem baldachýn užívá pro kamennou stříšku nad sochou.

Balustrová kuželka je malý tvarovaný kamenný nebo dřevěný sloupek s kruhovým, čtyřúhelníkovým nebo víceúhelníkovým průřezem nesoucí parapet, attiku nebo zábradlí schodišť.

Řada balustrových kuželek.

Umělecký sloh vznikl v 16. století v Itálii, odkud se šířil po celé Evropě. Do českých zemí se dostal po roce 1620 a přetrval do roku 1750, kdy přecházel v ještě zdobnější rokoko. V barokní architektuře lze vysledovat dva základní směry. První z nich vychází více z renesance, vyznačuje se strohým uspořádáním připomínajícím antiku, druhý směr naopak upřednostňuje pohyb, tedy oblouky, elipsy, kopule. Dalším znakem baroka je úsilí o souměrnost, často se užívá štuků, mramorování a zlacení. K významným památkám barokní architektury se řadí pražské Klementinum, Jezuitská kolej v Kutné Hoře, Invalidovna v Karlíně, Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce, kostel Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou či zámek Veltrusy.

Též bastion, část hradebního opevnění v podobě jakési předsunuté věže sloužící k umístění děla, z něhož se zde střílelo. Tvar bašty byl různorodý: okrouhlý, čtverhranný, polygonální. Tento typ opevnění se rozvíjel od renesance.

Též bergfrít, v překladu z němčiny „samostatně stojící věž“; věž středověkých hradů, která sloužila jako bezpečné útočiště během obléhání. Přístup do věže byl možný pouze padacím mostem nebo po žebříku. Věž stála buď samostatně, jak vyplývá z názvu, nebo byla součást opevnění.

Umělecký směr první poloviny 19. století (1830–1850) uplatňující se zejména u nábytku a módy v měšťanském prostředí, proto je někdy označován jako měšťanský pozdní empír. Na rozdíl od empíru se však biedermeier vyznačuje menší zdobností a větší mohutností.

Vyvýšené místo v synagoze uprostřed hlavní modlitebny. Nalézá se zde čtecí stůl, odkud je předčítána Tóra a odkud rabín vede svá kázání.

Látky užívané k omezení růstu či hubení škodlivých organismů.

Pálená střešní krytina, která se používá zejména v lidové architektuře. Název je odvozen dle oblého tvaru připomínajícího bobří ocas.

Používá se již od středověku k přípravě podkladů malby, tmelů či k přípravě polimentů (podkladů pro zlacení plátovým zlatem).

Typ přírodního pigmentu (přírodní hlinky různého původu), který se užíval jako podklad pro malbu, zejména v barokním období. Od 17. století se z bolusu připravoval poliment, tedy podklad pro zlacení plátkovým zlatem. Nejčastějším typem je bolus červený.

Fasáda členěná do tvaru kvádrů.

Typ zdobného zdiva, kde se napodobuje vzhled kamenných kvádrů. Napodobenina kvádru je ve formě vystouplého reliéfu. Bosáže se hojně užívalo zvláště v renesanci.

Křížová chodba čtvercového půdorysu v klášterech či kostelech, která obíhá kolem rajského dvora.

Levnější náhrada za zlacení povrchů dekorací v interiéru.

Usazené, částečně metamorfované horniny s jemnou zrnitostí.

Brizolit, lidově též břízolit nebo březolit, je druh jednovrstvé vápenné omítky, která se nanáší na zdrsněný podklad z jádrové omítky. Používaný zejména na vnější fasády budov.

Charakteristický typ mramoru z italské oblasti Carrara v Toskánsku, který se vyznačuje bílou barvou a vyváženým rozmístěním žilek.

Jakýsi předchůdce okapů. Chrliče sloužily k odvodu dešťové vody, aby voda stékající ze střech neporušila zdiva stavby. Chrliče v období antiky měly podobu lví hlavy, v gotice se ztvárňovaly jako děsivě vyhlížející zvíře, pitvořícího se člověka či nestvůru. V renesanci a baroku se chrliče tepaly většinou z mědi do podoby draků, kterým vytékala dešťová voda z úst.

Jedná se o letopočet zobrazený pomocí římských číslic uvnitř textu, který nachází na architektuře, památníku apod. Písmena, která jsou zároveň římskými číslicemi, jsou v textu zlatě či jinak zvýrazněny. Jejich součet dá dohromady rok, kdy dané dílo vzniklo.

Sochařská technika pocházející ze starověkého Řecka, kombinuje zlaté prvky (roucho, vlasy apod.) a slonovinové prvky (ruce, tvář, nohy) na dřevěném jádře.

Většinou totéž co presbyterium.

Trojstranná plocha u arkád a portálů, která se nachází mezi dvěma sousedními oblouky a vodorovným svislým orámováním.

Technika, kterou se provádí datace dřeva analýzou letokruhů.

Totéž co tenzid, chemická sloučenina umožňující lepší rozpouštění nečistot. Pojem detergent se spíše užívá pro typ tenzidů, které mají odmašťovací schopnosti.

Ve vědě rozptyl, disperzant – slangově disperze; odborně změkčovadlo nebo plastifikátor, superplastifikátor.

Románská dlažba objevená v románské rotundě sv. Martina z konce 11. století. Dlažba se vyznačuje reliéfy s motivy gryfa, lva, Nera a sfingy.

Středověká hradní věž, která měla obytnou funkci. Donjon býval někdy samostatně opevněný a oddělený od ostatních budov. V případě obléhání tak sloužil jako záchranné útočiště obyvatel hradu. Termíny donjon a bergfrít jsou tak někdy užívány pro tentýž typ architektury. Donjon měl nejčastěji čtvercový či oválný půdorys. Přízemí věže se využívalo jako vězení nebo hladomorna.

Dekorativní nařasení šatů, případně závěsu na plastice či v malbě.

Zlato o ryzosti 23 karátů.

Druh antického sloupu.

Tenký plát dřeva o mocnosti maximálně kolem půl centimetru, který se užívá k výrobě svrchní části povrchu nábytku, případně překližky. Dýhy často bývají zhotovené ze vzácných dřev, jako jsou mahagon, eben, týk.

Proces, během něhož se osazují dýhy (slabé desky) na základový dřevěný materiál.

Bochníková část pod abakem, která s ním tvoří dvoudílnou hlavici sloupu.

Původně kamenný domácí oltářík nebo náhrobek, později plochá kaplička s obrazem či sochou uvnitř, která připomíná průčelí antických chrámů.

Malířská technika, během níž se barevná či čirá sklovitá hmota nanáší na skleněný, případně kovový, povrch.

Též tribuna/galerie. Typ ochozu v kostele, který sloužil k oddělení určité skupiny věřících – například šlechtice od prostého lidu, žen, jeptišek apod. Empory se zpravidla stavěly do zdí oddělujících hlavní a boční loď kostela jako jakýsi střední mezičlánek mezi arkádovými oblouky a horní řadou oken. V architektuře se rozlišují tři typy empor:pravá empora: má své vlastní patro, tedy strop i podlahu;nepravá empora: nemá strop, je z ní tudíž vidět přímo do krovu;zdánlivá empora: oddělený prostor empory je ve zdivu zdůrazněn, avšak chybí vlastní podlaha.

Románská dlažba objevená Nebo též císařský sloh; umělecký směr, který vznikl ve Francii a intenzivně se rozvíjel zejména za vlády Napoleona Bonaparta (1804–1815). Tento styl dozníval až do poloviny 19. století. Empírem byl v té době inspirován užitý design i architektura. Císařský sloh nastupuje po klasicismu, z něhož programově vychází. Inspiruje se tak římskou a řeckou starověkou architekturou, tedy typickým sloupovím, trojúhelníkovými štíty s reliéfy apod. K příkladům empírové architektury na našem území patří zámek Kačina, zámek v Dačicích či budova divadla Hybernia v Praze. románské rotundě sv. Martina z konce 11. století. Dlažba se vyznačuje reliéfy s motivy gryfa, lva, Nera a sfingy.

Rozšíření, vydutí dříku svislé podpory (sloupu, polosloupu, pilastru) přibližně v jedné třetině výšky, jakoby způsobené zatížením, tlakem podpíraného břemene.

Jde o zdivo zakrývající střechu a iluzivně navyšující stavbu. Etážový štít je členěný římsami.

Též vouta, čtvrtválcový prostor mezi stropem a stěnou.

Velice přesné napodobení originálu, většinou starých tisků nebo rukopisů.Balustrová kuželka je malý tvarovaný kamenný nebo dřevěný sloupek s kruhovým, čtyřúhelníkovým nebo víceúhelníkovým průřezem nesoucí parapet, attiku nebo zábradlí schodišť.

Opevněné sídlo panovníka, jakýsi předstupeň hradu. Jednalo se o sídlo dočasné, které si budoval panovník ve Svaté říši římské v raném středověku. Většinou se zde nachází palác s reprezentativními prostory a zásobárnami.

Šikmá rovinná ploška.

Z francouzského „face“, tedy tvář, líc; vnější stěna budovy a její konečná úprava.Řada balustrových kuželek.

Typ skla se specifickým opracováním hran, které jsou upraveny pod určitým úhlem a poté vyleštěny.

Též fermežový nátěr. Produkt získaný technologickými úpravami lněného oleje za užití oxidu olova a manganu. Fermež se přidává jako přísada do olejových nátěrových barev. Lze ji také užít ke zvýšení životnosti a odolnosti dřeva. Dřevo se tak může fermežovat, tzn. několikrát po sobě se do dřeva aplikuje nejprve horká a poté chladná fermež.

1. Napouštění dřeva fermeží za účelem prodloužení životnosti materiálu; 2. užití závěrečného laku na obrazu, který slouží ochraně malby.

Dekorativní prvek, malovaný nebo častěji plastický, štukový, představující zavěs z listů, květů, případně ovoce, propletený nebo zakončený stuhou.

Štíhlý osmiboký či čtyřboký sloupek, který dekorativně zakončuje pilíře opěrného systému, vimperky, archy (gotické oltáře), chrámové lavice apod. Fiály jsou na hranách zdobeny kraby, vrchol je obyčejně zakončen křížovou kytkou a poupětem. Fiály jsou typickou ukázkou gotické architektury.

Známé také jako fluorsilikáty; sloučeniny kyseliny křemičité, které je možné rozpustit ve vodě. Používají se primárně ve stavebnictví, kde slouží jako ochrana povrchu u cementových, betonových či mramorových ploch. Dokáží fungovat protektivně v podstatě u všech materiálů, ve kterých je jednou ze složek vápno.

Zvýraznění přirozeného povrchu dřeva kresbou nebo barvou.

Pojem je odvozený z italského „al fresco“, tedy čerstvý. Jedná se o nástěnnou malbu do čerstvé (tedy ještě vlhké) omítky. Technika se užívala zejména v renesanci a baroku. Opakem je malba „al secco“, v tomto případě se jedná o nástěnnou malbu prováděnou do omítky suché.

Zdobný architektonický prvek zpravidla trojúhelníkového, segmentového či rozeklaného tvaru nad oknem (tedy suprafenestra) či portálem (supraporta). Je to štítový nástavec, umístěný zpravidla nad portikem, oknem nebo portálem.

Umění vztahující se k pohřbívání a smrti, např. plastiky na hrobkách apod.

Chemické přípravky používané k hubení plísní a hub. V restaurátorské praxi se fungicidů užívá taktéž jako preventivního prostředku.

Architektonický styl kladoucí v prvé řadě důraz na funkci, ne na formu. Jedná se tak o strohé účelové budovy. Styl se uplatňoval v průběhu 20. až 70. let 20. století. Mezi české architekty funkcionalismu patří Bohuslav Fuchs, Bohumil Sláma nebo Pavel Janák a mezi typické funkcionalistické stavby u nás budova obchodního domu Baťa na Václavském nám., Müllerova vila, budova Českého rozhlasu na Vinohradské třídě, Veletržní palác.

Okapní deska.

Drahý kámen s rytým obrazem.

Nebo také věncoví; ozdobný závěs aranžovaný z květin, větví nebo ovoce, někdy doplněný stuhami, kterým se od starověku zdobily budovy, oltáře a náhrobky ke slavnostním příležitostem.

a) Povrch keramického výrobku tvořený speciální skleněnou hmotou; b) závěrečná lesklá a průsvitná malba aplikovaná na obrazy.

Drobná stavba v parku, vyhlídkovém místě, často též v lázních nad léčebnými prameny. Gloriet mívá kruhový půdorys, je zděný a doplněný sloupovým loubím. Na rozdíl od altánů se zde nachází sochařská výzdoba, která oslavuje určité mytologické či historické hrdinské činy – název „gloriet“ je odvozen od francouzského slova „gloire“, tedy sláva. K největším a nejznámějším stavbám tohoto druhu bezesporu patří gloriet v parku vídeňského zámku Schönbrunn.

Typ svatozáře. Svatozáří se rozlišuje několik typů: gloriola (nimbus) – světelný kruh kolem hlavy či nad hlavou; čtvercový nimbus – svatozář kolem hlavy ve tvaru čtverce. Tímto typem svatozáře se označovaly žijící osoby; gloriola s křížem – vyskytuje se pouze okolo hlavy Boha – Otce, Ježíše Krista či Ducha svatého (holubice). Vedou z ní tři paprsky ve tvaru kříže; aureola – kruhovitým tvarem připomíná gloriolu, ale shluk paprsků vychází z celé postavy svatého; mandorla – svatozář podobná aureole, paprsky vycházejí z celého těla světce, nemá však kruhovitý, nýbrž protáhlý, mandlovitý tvar.

Přípravek k fixaci barvy.

Umělecký sloh, který po roce 1230 vystřídal na našem území architekturu románskou a trval až do tzv. vladislavské (pozdní) gotiky do počátku 16. století. K typickým znakům gotiky patří vertikalita, lomený oblouk a složitý opěrný systém zdobený fiálami s kraby a kytkami, uplatňují se velké okenní otvory s vitrážemi. Mezi charakteristické dekorativní a architektonické prvky patří trojlaločné oblouky, plaménkové (flamboyantní) motivy, větvoví, tordování, vřetenové schodiště. Významnými gotickými památkami na našem území jsou chrám sv. Víta na Hradě, chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, kostel sv. Václava na Zderaze v Praze, kostel sv. Bartoloměje v Kolíně, hrad Křivoklát, Karlův most či kamenný most v Písku.

Uměle vytvořená jeskyně či výklenek, která se často stavěla v renesančních a barokních zahradách či v přízemí zámků. Byla často zdobena krápníkovou omítkou, různými lasturami, drobnou plastikou, kamínky apod. Grottu lze nalézt např. v areálu zámků Ploskovice, Lednice, Kroměříž nebo ve Valdštejnské zahradě v Praze.

Bájné zvíře, jehož kult je spjat se starověkým kmenem Skythů (7. století př. n. l.). Gryf byl zobrazován jako zvíře s orlí hlavou, křídly a pařáty, které má tělo lva. Byl častým uměleckým motivem v románském slohu a v období renesance.

Vrchní prvek sloupu nebo pilastru.

Vodoodpudivá vrstva, někdy též zvaná impregnace.

Čím více se kamenný materiál projevuje jako porézní, tím intenzivněji nasakuje vodu. Voda v hornině vlivem změn teploty mrzne a následně roztává, což způsobuje poškození kamene. Voda je taktéž transportérem vodorozpustných solí, které se značně podílejí na korozi kamene. Hydrofobizace je tedy nutným prostředkem k ochraně kamene. Před započetím hydrofobizace je nutné přistoupit k očištění povrchu od nečistot i biogenních činitelů. Hydrofobizační prostředky se mohou aplikovat nátěrem, postřikem, ponořením objektů.

Vědní disciplína, která spadá do teorie dějin umění. Zabývá se interpretací uměleckých vyobrazení, jako je výklad mytologie, biblických motivů apod. Název je odvozen z řeckých slov „eikon“ (obraz) a „graphen“ (popis), doslovně tedy „popis obrazu“.

Nástěnná malba, která vzbuzuje pocit trojrozměrnosti, skutečnosti.